Lesy 19. a 20. století

S nástupem novověku se požadavky na množství vytěženého dřeva dále zvyšovaly a pro zachování dostatečné produkční funkce lesa muselo nastoupit řízené lesní hospodaření. Od 19. století tak z lesů postupně vznikala „pole“ na pěstování nenáročných a rychle rostoucích dřevin, mezi kterými v našich podmínkách převládal smrk ztepilý. Takto vzniklé stejnověké monokultury jsou velmi náchylné k ohrožení hmyzími škudci i extrémními stavy počasí. Bohužel, v některých oblastech státu se lze s rozsáhlými monokulturami, leckdy i nepůvodních dřevin, setkat i dnes.

Především v druhé polovině 20. století se neúměrně zvýšila imisní zátěž krajiny severozápadních Čech a především kvůli vysoké kyselé atmosférické depozici (odkaz na příslušnou pasáž v kapitole Atmoséra) byly zničeny rozsáhlé lesní porosty na hřebench hor. Jako náhrada za zničené dřeviny byl místy ve velkém vysazován severoamerický smrk pichlavý.

obrazek jsem vytáhnul z adresáře, zdroj?