Jaké půdy známe?

V úvodní kapitole jsme si řekli, že vznik a vývoj půd ovlivňuje řada abiotických i biotických faktorů včetně člověka. Již víme, že v různých částech Země i v různých regionech České republiky jsou tyto faktory různé (různé horniny, specifické klima, nedostatek anebo naopak nadmíra atmosférických srážek, množtví organismů) a z toho také vyplývá, že půda není všude stejná. V geografickém prostoru lze rozlišit velké množství půdních typů a tři půdní druhy, které se liší jak procesem vzniku tak svým výsledným složením.

Půdní druhy rozlišujeme podle zrnitostního složení, tedy vlastně podle toho, kolik miniaturních jílnatých částic obsahují (jílnatá částice je menší než 0,01 mm).

Půdy písčité a hlinitopísčité mají méně než 20 % jílovitých částic, jsou lehké, s větším prostorem mezi částicemi. Půdy písčitohlinité a hlinité mají obsah jílovitých částic mezi 20 – 40 %, jsou střední a v našich podmínkách nejrozšířenější. Půdy jílovité mají až 75 % jílovitých částic, jsou to půdy těžké, obtížně prostoupitelné pro vodu i vzduch.

Vytvoříme-li svislý řez půdou v určitém místě, takzvaný půdní profil, vidímě většinou jasně odlišitelné vrstvy, kterým se odborně říká půdní horizonty. Rozlišujeme čtyři základní půdní horizonty a celou řadu jejich forem, označují se velkými písmeny.

A – svrchní horizont, bohatý na humus

E – ochuzený horizont, ze kterého jsou vsakující se atmosférickou vodu vyplavovány částečky jílu, humusu a železitých oxidů

B – horizont obohacený o látky z horizontu E

C – vlastní matečná hornina, ze které vzniká minerální složka půdy

Podle zastoupení jednotlivých horizontů a tedy vlastně podle vzniku půdy rozlišujeme na území České republiky dvanáct hlavních půdních typů. Prakticky všechny lze nalézt také v severozápadních Čechách.

 

(ODKAZ http://web.czu.cz/mksp/)

(DOPLNIT PH?)