Nejsvrchnější část zemského povrchu (zemské kůry) je neustále narušována procesy mechanického a chemického zvětrávání. Na takto vzniklé zvětraliny působí na velké části Země další faktory – voda, vzduch, rostliny a živočichové – které je velmi pomalu přeměnují na zcela specifický přírodní útvar – půdu. Proces jejího vzniku se odborně nazývá pedogeneze a půda samotná bývá označována za hraniční fenomén – pedosféra (veškeré půdy na Zemi) vzniká na hranici litosféry, hydrosféry, atmosféry a biosféry.

Půda je tedy nejsvrchnější část zemského povrchu, obsahující zvětralou mateční horninu, vodu, vzduch a organismy. V případě, že jedna z uvedených složek chybí, nejedná se o půdu.

Mateční hornina – hornina zvětrává v průběhu velkých časových úseků a výsledná zvětralina může být přenášena na velké vzdálenosti, kde se mísí s dalšími zvětralými horninovými složkami. Minerální složení půdy tak může být velmi pestré, což vyhovuje rostlinám, pro které představuje horninová složka půdy hlavní zdroj minerálů nezbytných pro život.

Půdní voda – voda se v půdě vyskytuje ve třech formách. Podzemní voda tvoří podzemní řeky a jezera, vyskytuje se ve spodní vrstvě, kde jí blokuje mateční hornina. Gravitační voda je ta, která se na povrch půdy dostává ve formě atmosférických srážek a gravitační silou je vsakována do půdy. Kapilární voda je v půdě prakticky všudypřítomná, vzlíná tenkými kapilárami (kanálky) směrem k povrchu půdy. Kapilární vodu ke svému životu využívají rostliny a živočichové.

Vzduch – mezery mezi půdními částečkami jsou prostoupeny nejenom vodou, ale i plyny. Jejich složení je podobné složení vzduchu v atmosféře, vyšší je však zastoupení oxidu uhličitého.

Organické látky – organické látky v půdě lze rozčlenit do dvou velkých skupin. Tu první tvoří žijící organismy, především bakterie a mikroskopické houby, ale také korýši, členovci, kroužkovci (žížala), někteří strunatci (krtek) a rostliny. Všechny živé organismy v půdě označujeme souborným pojmem edafon. Druhou skupinou organických látek jsou látky odumřelé (mrtvé organismy a jejich části), které jsou v půdě rozkládány na jednoduché částice – vzniká tak humus, úrodná část půdy.

Prohlédneme-li si výše uvedené složky, je jasné, že půda není statická, ale naopak, jde o velmi dynamický systém. Jeho jednotlivé složky mění v čase své složení i zastoupení a půda se tak velmi pomalu, ale stále proměňuje. K tomuto proměňování velkou měrou přispívá člověk, který do procesu vzniku a změn v půdách vstupuje jako další prvek a dodává půdě některé složky v poměru, který ne vždy vyhovuje její stabilitě.