Odstranění odpadů

Odstranění odpadů je proces, při kterém dochází k zamezení vlivu odpadu na životní prostředí. V běžných podmínkách se nejčastěji volí metoda skládkování. Odpad je uložen na skládku, která je dostatečně zabezpečena před únikem skládkových vod do okolí a nemůže tak ohrozit životní prostředí. Skládky se dělí do několika kategorií podle toho, jaké odpady jsou na ně ukládány. Po naplnění kapacity skládky je skládka rekultivována a odpady jsou tak trvale odstraněny.

Waste-1-epr1-landfill

 

Skládka odpadu (zdroj).

Technické zabezpečení skládek se skládá z bariér zajišťujících nepropustnost obsahu skládky a okolního prostředí. A dále z drenážního systému, který zajišťuje odvodnění skládky, včetně jímání skládkových vod a jejich čištění. Při dovršení životnosti skládky se provádí rekultivace, kdy se těleso skládky uzavírá ze všech stran, realizuje se jímání skládkových plynů a finálně také převrstvení zeminou, tak aby těleso zapadlo do krajiny a nepůsobilo rušivým dojmem. Neřízené skládky, které vznikají divoce v krajině, tam kde lidé "odhodí" své odpady, se označují jako černé skládky.

Jiným běžným způsobem odstranění odpadů je jejich spalování. Na rozdíl od energetického využití je zapotřebí dodávat velké množství paliva. Navíc se takto odstraňují odpady, které nelze odstranit jiným způsobem (př. vybrané zdravotnické odpady, některé chemické látky). Spalovny odpadů jsou zařízení, která musí být technicky dobře vybavena na samotné spalování, ale také na čištění vzniklých spalin. Ty často obsahují řadu škodlivých látek, které se nesmí dostat do ovzduší. Tuhé zbytky po spalování jsou ukládány na skládky.

Zregionu V našem regionu se nachází dvě spalovny nebezpečných odpadů (v Trmicích - SITA CZ a v Ústí nad Labem - Spolek pro chemickou a hutní výrobu).

Spalování odpadů je velmi úzce spjato s ochranou ovzduší, a proto je legislativně řešeno i zákonem 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů. Spalováním odpadů může docházet ke vzniku jiných látek, které mohou být vysoce toxické. Příkladem je vznik polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů, které mohou vznikat rekombinací prekurzorů obsažených ve spalinách. Zajištění podmínek, které předchází vzniku takových látek, je zcela nezbytnou technologií při spalování odpadu. Technicky je vlastní spalování řešeno spalovací komorou, na kterou navazuje komora dodatečného spalování, kam odchází spaliny ze spalování. Spaliny jsou plynné a snáze se docílí jejich homogenního prohřátí na určité hodnoty (podmínky řeší Nařízení vlády 354/2002 Sb.). Až teprve následně odchází spaliny do systému čištění a chlazení spalin. 

 Vyhledejte, jaké jsou minimální teplotní podmínky a doba zdržení nutné při spalování nebezpečných odpadů (odpověď).

Polychlorované bifenyly jsou látky, které se mohou odstraňovat pouze jedním způsobem. Zjistěte jakým a odůvodněte proč.

Některé odpady mohou být před uložením na skládku vhodně upraveny fyzikálními či chemickými postupy, tak aby se zmírnil jejich negativní vliv na život nebo jejich množství. Z fyzikálních technik se jedná např. o odpařování a filtraci. Z chemických postupů o srážení, komplexotvorné reakce, absorpce a adsorpce. Alternativou jsou solidifikační postupy, kdy se odpad fixuje do málo rozpustné formy pomocí pojiva, jako je cement či bitumen.