Právní řešení ochrany přírody

Nárok na zdravé životní prostředí je jedním z lidských práv zaručených Ústavou České republiky. V roce 1992 byl schválen zákon č. 114 na ochranu přírody a krajiny. Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit soustavu Natura 2000. Je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Zákon stanovuje základní povinnosti a postupy v obecné i zvláštní ochraně přírody (např. základní ochranné podmínky při ochraně rostlin, živočichů, území či dřevin, povinnosti evidence a značení, povinnosti ochrany a práva k pozemkům, povinnosti občanů a státní správy atd.).

Podrobnosti k provádění zákona nalezneme ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., např. povinnosti při kácení dřevin rostoucích mimo les nebo realizaci ÚSES atd. Důležitou součástí vyhlášky jsou seznamy zvláště chráněných druhů v její příloze. Ochrana přírody je však řešena dílčím způsobem v mnoha dalších zákonech, vyhláškách či nařízeních. Namátkou lze uvést zákony o lesích, o vodách, o ochraně zemědělského půdního fondu, zákon o hornické činnosti, o ekologickém zemědělství a mnoho dalších. Praktickou ochranou jsou pověřeny orgány ochrany přírody zejm. správy NP a CHKO a Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR).

Zahrajte si ve dvojici na žadatele o kácení mimolesní dřeviny a úředníka orgánu ochrany přírody. Podle požadavků vyhlášky ‚‚žadatel‘‘ vytvoří hypotetickou žádost o kácení a ‚‚úředník‘‘ hypotetické vyjádření s danými náležitostmi podle správního řádu (výrok, odůvodnění a poučení).

                                                                                                                                                Neméně důležitou součástí legislativy jsou také možnosti financování projektů na ochranu přírody. Příklady naleznete zde.

Právo ochrany ŽP v EU vychází ze Smlouvy o založení Evropského společenství. Je tvořeno normami v podobě nařízení, směrnic a rozhodnutí. Nařízení jsou přijímána, když je třeba stanovit jednotná pravidla pro všechny členské státy a jsou závazná a přímo aplikovatelná na území všech členských států. Směrnice jsou nejčastější formou komunitárních norem ochrany ŽP. Pro členský stát jsou závazné a na úvaze státu je, jakým obecně závazným právním aktem a na jaké úrovni příslušná ustanovení směrnice převede do národního práva. Existují rámcové směrnice (stanoví obecný rámec právní úpravy pro určitou složku životního prostředí) a dceřiné směrnice (upravují specifické, obvykle pouze dílčí aspekty pro určité složky životního prostředí). Ochrana přírody EU spočívá hl. ve dvou směrnicích, a to o ochraně volně žijících ptáků (Směrnice o ptácích) a o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Směrnice o stanovištích).

Důležitou součástí ochrany přírody jsou také mezinárodní úmluvy, ke kterým ČR přistoupila. V ochraně přírody jsou to úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam, zvláště jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská), podle níž je chráněna i řada rašelinišť v Krušných horách (Ramsarské mokřady), o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (UNESCO), o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská), přičemž Krušnohoří je významnou středoevropskou migrační trasou, začleněnu i do ÚSES jako nadregionální biokoridor. Další jsou také úmluva o ochraně populací evropských netopýrů (Eurobat), o biologické rozmanitosti, o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť nebo Evropská úmluva o krajině. Jedná se o první evropskou úmluvu, která se zabývá ochranou, péčí, plánováním a udržitelným využíváním krajiny jako celku, všech typů krajiny v Evropě a vztahuje se na přírodní, venkovská, urbánní i příměstská území. Tvorba Evropské ekologické sítě, jejíž součástí jsou také ÚSES, je pak cílem Celoevropské strategie biologické a krajinné rozmanitosti.

Ochrana přírody a krajiny je samozřejmě podporována finančně řadou evropských i národních dotačních programů. Jde např. o Operační program životního prostředí, Program péče o krajinu, Program revitalizace říčních systémů, Program rozvoje venkova nebo Podporu obnovy přirozených funkcí krajiny a další opatření. Na financování opatření na ochranu přírody se podílejí také dotační tituly ministerstva zemědělství, např. projekt Agroenvironmentálních opatření.

V okolí vašeho bydliště jistě existuje řada problémů (např. ohrožení půdy erozí) nebo je zde mnoho aktivit souvisejících s ochranou přírody (např. zemědělské a lesnické hospodaření, realizace ÚSES, výsadba zeleně a mnoho dalších). Pokuste se vytvořit jejich seznam a v rámci dotačních programů či agroenviopatření nalézt vhodný zdroj finanční dotace pro ochranu přírody při těchto činnostech.