Územní systémy ekologické stability

Jsou to vzájemně propojené přirozené i pozměněné, avšak přírodě blízké ekosystémy, které udržují přírodní rovnováhu. Dělí se na místní (lokální), regionální a nadregionální. Stavebními prvky ÚSES jsou biocentra, biokoridory a na lokální úrovni také interakční prvky.

Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry, a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

Biocentra si tak můžeme představit jako plošné prvky (často je tvoří maloplošná chráněná území, např. NPR Jezerka, nebo jiné přírodně zajímavé a stabilní plochy, např. Šumný důl u Litvínova). Předpokladem je právě dlouhodobá existence stabilního ekosystému, jenž slouží jako útočiště ,,domov‘‘ těchto druhů. Naopak biokoridory jsou tvořeny liniovými prvky, např. pásy vegetace sloužícími v krajině jako ,,komunikace‘‘ pro organismy, které se potřebují přemisťovat mezi jednotlivými biocentry, např. za účelem rozmnožování či získávání potravy.

Interakční prvky jsou často prostorově izolované od ostatních prvků ÚSES, mají ekotonový charakter (stromořadí, okraj lesa, fragment TTP, křoviny apod.) a zprostředkovávají příznivé působení biokoridorů a biocenter na okolní krajinu. Zvyšují ekologickou stabilitu, vytvářejí rozmanitější sítě potravních vazeb v krajině tím, že umožňují šíření organismů z ÚSES dále do ostatní krajiny a slouží jako jejich útočiště. Tím se např. do zemědělské krajiny rozšiřují predátoři zemědělských škůdců nebo hmyzožraví ptáci.

Mapa-uses_www-lareco-cz

Mapa ÚSES _ www.lareco.cz

                                                                                                                                              Pokuste se s využitím následujícího obrázku vysvětlit, proč je potřebná hustá síť mimolesní zeleně, tvořící interakční prvky v krajině? (odpověď)

Na mapovém serveru AOPK vyhledejte lokality ÚSES SZ Čech. Otevřete si v mapě základní informace o daném území. K hledání v mapách lze využít také server Geoportálu či krajské mapové servery, na něž lze nalézt odkaz ze stránek Geoportálu.

Další mapový server zaměřený pouze na ÚSES lze nalézt zde.

Biocentra slouží jako genobanky původních druhů rostlin a živočichů tím, že zajišťují existenci dostatečně početných a stabilních populací a jejich další rozvoj. Pro biodiverzitu místní a regionální (v rámci bioregionů) je rozhodující hustota sítě lokálních a regionálních ÚSES. Čím hustší je síť ekologické stability a zejména interakčních prvků, tím vyšší je druhová diverzita a rozmanitost potravních vazeb v krajině, a tím i stabilita krajiny.

Pro biodiverzitu státu a středoevropského prostoru jsou rozhodující nadregionální biokoridory a biocentra, z nichž na území SZ Čech leží např. Amerika na Chebsku (vlhká stanoviště slatin, luk, lesů a rybníků), Kladská (lesní komplex s rašeliništi a vývěry minerálních pramenů) a Svatošské skály (strmé svahy Slavkovského lesa a údolí Ohře, zachovalé zbytky přirozených bučin) na Hornoslavkovsku, Božídarské rašeliniště na Karlovarsku (náhorní plošina Krušných hor s rozsáhlými rašeliništi), Pustý zámek (vrcholové i údolní partie Doupovských hor, přirozené bučiny) a Úhošť (travinná a křovinná lada) na Doupovsku (Chomutovsko), Jezeří na Chomutovsku a Mostecku (Krušnohorské bučiny a doubravy), Stroupeč na Mostecku (údolí a niva Ohře, lužní lesy, teplomilná a suchomilná lesní i nelesní společenstva), Oblík – Raná na Lounsku (čedičové kopce, teplomilná stepní a lesostepní společenstva), Milešovka na Litoměřicku (znělcová homole, suťové a úpatní lesy, bučiny a smíšené porosty, příkrá skaliska s význačnou květenou, louky a slatiniště), Stříbrný roh na Ústecku (květnaté bučiny a teplomilná společenstva na čedičích), nebo Hřenská skalní města na Děčínsku (křídové pískovce v centrální oblasti Českého Švýcarska) aj. Na Chebsku leží také tzv. unikátní biocentrum Soos, tvořené vývěry minerálních vod a plynů, rašeliništi a minerálními slatinami s mofetami a se solnými výkvěty a slanomilnou vegetací. Navíc Doupovské hory, Slavkovský les, České středohoří a průlom Labe, Labské pískovce a již jmenované Oblík – Raná a Soos mají význam pro napojení na středoevropskou ekologickou síť. Krušnými horami prochází z tohoto pohledu významná migrační trasa (Západokarpatsko – sudetská), jako biokoridor středoevropského významu. Soustavu regionálních a nadregionálních prvků ÚSES SZ Čech si můžete prohlédnout na následující mapě.

Uses-sz-Cechy_www-poh-cz 

http://www.poh.cz/VHP/pop/D/3_GRAFICKA_CAST/OH_D26.jpg

Prohlédněte si tabulku hodnoceni ses pro vyhodnocení relativního stupně ekologické stability a při exkurzi do terénu se pokuste o zařazení do správného stupně. K tomu si předem připravte informace o podmínkách navštíveného stanoviště (geografické, geologické, klimatické, vegetační apod.). Můžete využít také mapové servery (viz. odkazy v textu) na internetu.