Typy krajiny

     Podle přítomnosti či nepřítomnosti lidského vlivu rozlišujeme dva základní typy krajin:

1. Přirozená krajina 

Oblasti bez patrné lidské přítomnosti. Dnes velmi vzácně se vyskytující ve světě (polární oblasti, nově vytvořené sopečné ostrovy), u nás se s ní již nesetkáme. I nejstarší rezervace u nás (např. Žofínský prales v Novohradských horách) již byli vystavenu lidskému působení. 

2. Kulturní krajina 

Krajina více méně člověkem ovlivněná. Kdy u nás došlo ke vzniku kulturní krajiny? Bylo to s příchodem prvních rolníků před 7 000 lety, kdy neolitický člověk začal měnit původní lesy a stepi na pole a pastviny, těžil dřevo a budoval své osady. Obyvatelé divoké přírody, zejména velcí býložravci jako tur, zubr, divoký kůň a los, ustupovali před lidmi do pralesů v hornatých oblastech, kde se místy udrželi až do raného středověku. Ještě v 18. století se v českých pohraničních horách, zejména na Šumavě, vyskytovali poměrně četné zbytky původních pralesů, ovšem již bez turů a zubrů, dosud však s velkými šelmami, jako byl medvěd, vlk a rys.

Podle míry či způsobu lidského vlivu rozlišujeme krajinu: 

A. Podle míry lidského vlivu můžeme dále rozlišovat krajinu přírodní, obhospodařovanou, příměstskou, městskou, zničenou a umělou.

Přírodní krajina 

 

Krajina s málo znatelnými zásahy člověka, s velkým stupněm zachování přirozených společenstev. Ve špatně přístupných nebo málo úrodných oblastech. U nás ve vysokých horách či pískovcových skalních městech. 

Obhospodařovaná krajina 

Sumava

Krajina s extenzivním využíváním. Dominují lesy a pastviny s výskytem původních druhů, ale také s převahou několika preferovaných druhů (lesní dřeviny, traviny), které jsou záměrně obhospodařovány. Sporadický výskyt osídlení, především horské oblasti. 

Obdělávaná krajina 

Louka

Krajina s intenzivním využíváním. Převládají obdělávané plochy, mezi nimiž jsou roztroušeny jednotlivé vesnice. Otevřená polní krajina.

Příměstská krajina 

 Krajinaobr4_2

Tvoří přechod mezi městem a volnou krajinou. Zde v současnosti dochází k největším změnám v souvislosti se suburbanizací.

Městská krajina 

 Mestska-krajina

Charakteristická hustá zástavba. Z plošných přírodních prvků se vyskytují pouze parky.

 Degradovaná (devastovaná) krajina 

 Prumyslova-krajina

Oblasti zcela přeměněné lidskou činností. Typickým zástupcem jsou plochy poškozené povrchovou těžbou.

Umělá krajina 

 Rekultivovana-krajina

Vytvořená např. po rekultivaci degradované krajiny.

 

B. Podle převažujícího způsobu využívání krajiny rozlišujeme: 

Lesohospodářská krajina 

Převládá v ní les, který člověk využívá, vysazuje a ošetřuje. Lze ji pochopit a charakterizovat jako užitečné lesní plantáže k pěstování dřeva ke stavebním a jiným účelům, čemuž zcela odpovídá i způsob pěstování odlišný například od pěstování okrasné zeleně. 

Zemědělská krajina 

Patří sem pole, louky, pastviny, sady a vinice. Lidé se snaží zvyšovat úrodnost půdy oráním, hnojením, zavodňováním nebo odvodňováním. Musí ji chránit před škodlivým působením přepásání, působením srážkové vody a větru. Škodlivé může být i nadměrné používání průmyslových hnojiv nebo ochranných prostředků proti škůdcům.

Těžební krajina 

Krajina bývá velmi narušena povrchovou i podpovrchovou těžbou nerostných surovin. Lidé zarovnávají vytěžené prostory, pokrývají je vrstvou půdy a vracejí jim zeleň (rekultivace).

Sídelní krajina 

Přírodní složky krajiny jsou člověkem značně změněné. Platí to především pro městské krajiny. Na území města jsou domy, průmyslové závody a sklady, sítě ulic a náměstí, parkoviště i sportovní zařízení. Ve velkoměstech se vytváří městské podnebí, které je teplejší a více znečištěné než v lesohospodářské nebo zemědělské krajině. Velké plochy zaujímají města spojená v rozsáhlé sídelní oblasti.